• Aktuality

Aktuality

1. června 2023

Ohlédnutí za hrabalovskou procházkou Polabím

V sobotu 27. 5. se pod odbornou garancí docenta Jakuba Češky uskutečnila procházka z Nymburka do Kerska, během které studující programu EKS a další zájemci o tvorbu Bohumila Hrabala mohli navštívit místa spojená s významnou částí spisovatelova života a připomenout si vybrané Hrabalovy texty, které s těmito lokalitami souvisejí. Jednou ze zastávek byla také Hrabalova chata v Kersku, kterou před dvěma lety od soukromých majitelů odkoupil Středočeský kraj, a tak bylo možné do ní – zatím pouze výjimečně – nahlédnout. Kraj nyní pracuje na návratu chaty do původní podoby a v příštím roce by v jejích prostorách měla být veřejnosti zpřístupněna stálá expozice věnovaná Hrabalovi.


Literární reportáž z návštěvy chaty v jejím současném stavu napsala absolventka programu Filosofie v kontextu humanitních věd na FHS UK a jedna z účastnic vycházky Alexandra Brocková.


Fotky z výletu najdete ve fotogalerii níže.


Alexandra Brocková: Hrabalova chata

Duby a borovice a mechem porostlý písek. A břízy v teplém světlém lese střídají výseky a výruby a pak bramborová pole. Povodí Labe a kanály. Nekonečné asfaltky. A pak v lese, protkaném ploty podle mřížky parcel, v lese přesně vymezeném, stojí stromy jako mrakodrapy a mezi nimi jsou schované chaty.


Hrabalova chata v Kersku má zvláštně znepokojivý ráz, který ač možná není nebývalý, jistě je umocněný nynější dozorovanou opuštěností místa a trčícími předělávkami, které uvnitř zbyly jako skoro jediné. Nejtemnějším koutem je kout kuchyňský, směřující přímo k žumpě, která je hned za oknem. Celá místnost je útrobami stavení, je temná, chladná, sžíravá. Je dvojím žaludkem, je kuchyní i pracovnou zároveň. Zde se trávil společný čas. Veškerý původní nábytek i ostatní vybavení mají pečlivě uloženo v krabicích v Nymburce, a to prý včetně na fotkách dochovaného nepořádku, který měl Hrabal na svém stole. Vše teď historici a konzervátoři ozařují, aby to nesežral hmyz a houby. Nejsvětlejší částí přízemí je bývalá garáž, nyní po přestavbě devadesátkových majitelů Eliášových stále ještě světle-růžová, pračkou vybavená, koupelna, již spisovatel sám v domku neměl a nepotřeboval. Z nejtemnějšího kouta vedou úzké dřevěné schody do ložnice, nejintimnější místnosti, kudy spisovatel prý návštěvy nevodil. Průvodce návštěvníky tohoto smutného stavení nadšeně směřuje po vrzajícím schodišti nahoru, kde vprostřed zaprášeného bordového lepeného koberce stojí černá kamna a po stranách tabule s bodovou chronologií autorova života. V místnosti je nesnesitelné dusno. Odtamtud se vchází do skleníkové místnosti připomínající drážní domek. Tento vlastnoručně postavený přístavek spisovatele a vystudovaného právníka ctí zásadu známou z architektury renesančních vil – vidět a být viděn. Aby byl možný dokonalý průchod dvouposchoďovým obdélníkem, byla místo malé stříšky nad bývalou garáží ještě teráska a schůdky spojující vyvýšený „skleník“ se zahradou domu. Schůdky přechodní majitelé Eliášovi odstranili prý proto, že nad nimi visela hrozba žaloby od zloděje, pod kterým se utrhly, když se do stavení snažil vloupat a zlomil si při tom ruku. Terasa musela být výrazně jasným a volným místem v domě, neboť ji jako jedinou neskličovaly nízké stropy. Skleníková veranda musela být vždy nejteplejším a nejsvětlejším místem šerého domku ve studeném lese.


Na památku kočičí lásky, a tak implicitně i na památku kočičího masakru, který se odehrál v povídce Autíčko, jsou na různých hrabalovských místech umisťovány nejrůznější kočičky. Na zahradě zářící rozkvetlými rododendrony dominují jedny z nejzbytečnějších. Sošky zakoupené v některém z obchůdků se zbytečnými nezbytnostmi nebo nezbytnými zbytečnostmi. Ty surovost a palčivost tohoto místa pitomě dekorují, a tak spoluutvářejí. Světlé stavení pod korunami borového lesa do mylného idylična zahalují dobré záměry kulturních pracovníků, jež své vyvrcholení najdou v rekonstrukci domu do takové podoby, že návštěvník bude mít pocit, že Bohumil Hrabal si jenom odskočil na houby anebo do hospody. Kvůli případům, kdy se z ní vrátí v noci, má dodnes namalovanou prostřední část branky na bílo, aby v temném lese vedla jeho kroky už od příjezdové cesty.


Železitou chutí tvrzený chlad z vysvěceného pramene před výčepní boudou teče silným proudem. Rovný borový park izoluje velmi dobře.


Fotogalerie

Foto Jakub Motejzík
Foto Jakub Motejzík


Foto Jakub Motejzík
Foto Jakub Motejzík


Foto Jakub Motejzík
Foto Jakub Motejzík


Foto Marie Zetová
Foto Marie Zetová


Foto Marie Zetová
Foto Marie Zetová


Foto Marie Zetová
Foto Marie Zetová


Foto Jakub Motejzík
Foto Jakub Motejzík


Foto Jakub Motejzík
Foto Jakub Motejzík


Foto Jakub Češka
Foto Jakub Češka


Foto Jakub Češka
Foto Jakub Češka


Foto Ana Marinska
Foto Ana Marinska


Foto Marie Zetová
Foto Marie Zetová


Foto Marie Zetová
Foto Marie Zetová


Foto Matěj Faltus
Foto Matěj Faltus


Foto Aneta Martykánová
Foto Aneta Martykánová


Sdílet na:  
Váš názor
Kontakty

Studijní program EKS

Fakulta humanitních studií

Univerzita Karlova

Pátkova 2137/5

182 00 Praha 8 - Libeň

kancelář 2.19


doc. Mgr. Jakub Češka, Ph.D.

garant studijního programu


tajemnice


Stránka EKS na Facebooku


Jak k nám